Výlet po kulturních památkách okresu Jičín

Datum / čas
03. října 2020
09:00 - 15:00

Návrat na aktuální výlety    


Trasy výletu po kulturních památkách okresu Jičín z 3. 10. 2020

 

  1. Vycházka 7 km –  Štidla (Chráněná vesnická památková zóna,  pamětihodná usedlost č. p. 8), Nadslav (Kostel sv. Prokopa s krásným hřbitovem),  Loreta , Bukvice ( Kalvárie, Kaple sv. Jana Nepomuckého, socha sv. Jana Nepomuckého)
  2. Trasa 13,5  km – Štidla, Nadslav, Loreta, Bukvice, Podhradí (Zřícenina hradu Veliš, sousoší Krista, sousoší sv. Jana Nepomuckého, sv. Vavřince a Donáta. Kaple Anděla strážce), Vokšice (Zámek), Jičín
  3. Trasa  24 km – Březina (Nezapsaný kostel z r. 1772 se hřbitovem), Ostružno (Kostel Povýšení sv. Kříže, Kaple sv. Anny, církevní stavba č.p. 1, Kaple Nejsvětější trojice), Štidla, Nadslav, Loreta, Bukvice, Podhradí, Vokšice, Jičín

 

Sraz účastníků je 3. 10. 2020 v 9,00 hod na autobusovém nádraží v Jičíně, odkud nás odveze autobus firmy AD Zikmund Popovice do Březiny za 10,-Kč a do Štidel  za 30,-Kč. Prosíme, připravte si drobné.

Trasu 7 km a 13,5 km povede Alena Jirovcová

Trasu 24 km povede Ing. Jan Vaníček

Přihlásit se můžete na webových stránkách www.kctjicin.cz, na e-mailech alena.jirovcova@c-box.cz, javani@seznam.cz, info@kctjicin.cz a na tel. č. 731722942.

Krátké občerstvení nás čeká již v Nadslavi v místním pohostinství, delší pak v krásné restauraci Kovárna v Bukvici. Tak se těšte a včas se přihlaste. Vaši přátelé, známí a rodinní příslušníci jsou vítaní včetně těch čtyřnohých.

 

Březina

První písemná zmínka je z roku 1393. Březina až do doby násilné kolektivizace bývala obcí se soukromou hospodářskou a zemědělskou tradicí. Poté obec jako taková stagnovala, ale o to větší uznání zasluhují dobrovolní hasiči (rok založení – osamostatnění 1928), kteří se starali o soudržnost a pospolitost lidí v obci. V roce 1989 měla Březina 46 obyvatel, poté se začala rozvíjet a v tomto nastoleném trendu stále pokračuje, kdy k 1. 1. 2017 měla Březina již 122 stálých obyvatel.

 

Hřbitovní kostel Nejsvětějšího srdce Páně v pseudorenesančním slohu pochází z konce 19. století

Kvádrové pískovcové pilíře s reliéfy z roku 1766. Jeden reliéf představuje sv. Antonína Paduánského s Jezulátkem, druhý mučednickou smrt sv. Jana Nepomuckého

Socha sv. Františka z roku 1836

 

Ostružno
Obec o níž jsou písemné zmínky datovány již od roku 1227 má 82 obyvatel. Ve středu obce stojí pozdně barokní kostel Povýšení svatého kříže, který byl naposled restaurován roku 1993, budova školy sloužící dnes jako mateřská škola a skulptura “Immaculata” z roku 1877. Za zmínku stojí také druhá skulptura “Ukřižovaný” z roku 1874 stojící na okraji obce. Již přes 50. let zde hnízdí čáp bílý (Ciconia ciconia). Nedaleko obce jsou dvě kaple, jedna s kruhovým půdorysem stojí na kopci “Svatá Anna” a druhá, kaple “Nejsvětější trojice” s trojúhelníkovým půdorysem stojí nedaleko rekreačního střediska “Sklář”. Další stavby, které jsou součástí barokní komponované krajiny s názvem “Mariánská zahrada” v blízkosti Ostružna jsou kaple

“Loreta” a kaple se šestibokým půdorysem “Andělíček”.
Kostel povýšení svatého kříže – velký pozdně barokní kostel z let 1772 – 1780 stavěný podle plánů architekta Filipa Hegera. Dominanta a duchovní centrum obce.

Fara – barokní jednopatrová zděná stavba s valbovou střechou.

Kaple  sv. Anny – centrální stavba s kamenným pláštěm na kruhovém půdorysu, završená subtilní lucernou, nasazená na střechu tvaru zvonce. Významný doklad pozdního díla J. B. Matheye z 90. let 17. století, součást souboru poutních kaplí na schlikovském panství.

Kaple Nejsvětější Trojice (zařazena v seznamu kulturních památek u obce Ohařice) centrální stavba na trojúhelném půdorysu. Stavbu završuje lucerna rovněž trojúhelného půdorysu s otvory téhož tvaru, Významný doklad pozdního díla J. B. Matheye z 90. let 17. století, součást souboru poutních kaplí na schlikovském panství.

 

Štidla

Štidla je malá vesnice, část obce Střevač. V roce 2001 zde trvale žilo 34 obyvatel.  První písemná zmínka o Štidlech pochází z roku 1383.

Chráněná vesnická památková zóna – historické jádro této obce bylo vyhlášeno vesnickou památkovou zónou v roce 2005. V jádru je možné vidět tradiční lidové stavby, především starobylé hospodářské budovy. Významnou stavbou je například venkovská usedlost čp. 8 nebo místní kaple.

Krucifix na návsi – lidová pozdně barokní sochařská památka zobrazující kříž s korpusem Kristovým na vyvýšeném zdobeném podstavci. Památka regionálního významu, dotvářející místní lokalitu.

Pamětihodná usedlost č. p. 8 s obytnou částí, stodolou, sýpkou, výměnkem,

chlévem a stájemi

 

Nadslav

První písemná zmínka o vsi, která je část obce Střevač, pochází z roku  1340, kdy ji vlastnil Sdesso Straník ze Střevače a Nadslavi, totožný patrně se Zdenkem Straníkem, připomínaným roku 1361. Další písemná zpráva o obci pochází z roku 1361, kdy se připomíná plebán, musel tu tedy stát kostel. Ves vlastnil v letech 1365-1379 Zdeněk z Nadslavi, který získal i  Kopidlno, roku 1383 tam byl zmíněn jeho stejnojmenný syn]. Páni z Nadslavi a Kopidlna měli ve znaku černobílou hlavu kozoroha,  která je vyobrazena na sklomalbách ze 2. poloviny 14. století v nadslavském kostele. Nyní jsou z větší části umístěny v Regionálním muzeu a galerie v Jičíně.

Kostel sv. Prokopa s krásným hřbitovem – Příklad jednolodní gotické církevní stavby ve vsi, vystavěné ve 2. pol. 13. století a přestavěné v 1. polovině 14. století. Dal jej vystavět Straník ze Střevače a Nadslavi. Zařízení kostela je barokní.

 

Bukvice

První písemnou zmínku o Bukvici lze nalézt v královském listě Jana Lucemburského z 12. 3. 1327, jímž zastavil panu Benešovi z Vartenberka hrad Veliš. S tímto šlechtickým sídlem a historií zdejšího kraje je spjata i minulost obce. Byla v majetku Strahovského kláštera, krále Jana Lucemburského, rodu Vartenberků, Jiřího z Poděbrad, Trčků z Lípy, Albrechta z Valdštejna, v letech 1635–1848 patřila rodu Schliků. V roce 1854 byla k obci Bukvice úředně přidělena vedlejší vesnice Křelina. První písemná zmínka o ní je z 25. 2. 1250, kdy král Václav I. daroval část vesničky Chrelin oseckému klášteru jako odškodné za útrapy, které mu způsobil jeho syn Přemysl Otakar II. Od roku 1533 je Křelina příslušná k hradu Veliš. Pokud území Křeliny nepatřilo církvi či králi, vlastnily je okolní panské rody.V letech 1919–1944 byly obě vesnice samostatné, od r. 1945 jsou opět spojeny. Nejdřív měly místní národní výbor v Bukvici, v letech 1964–1990 byly součástí střediskové obce Veliš, v r. 1990 dostaly obě společnou příležitost navázat na historické kořeny a nalézt svou novou tvář.

 

Kalvárie – sousoší Kalvárie, ústřední kříž na vysokém podstavci s ukřižovaným Kristem. Po stranách doplněn o sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty, nyní zcizené. Barokní práce neznámého autora seznámeného s díly mistrů.

Kaple sv. Jana Nepomuckého – barokní vesnická kaple, dominanta obce.

Socha sv. Jana Nepomuckého – pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého na trojbokém třístupňovém podstavci, Kvalitní kamenosochařské dílo regionálního významu.

Podhradí

Městys Podhradí se rozkládá na území o rozloze 1027 ha v Jičínské pahorkatině. Tvoří ho pět částí Podhradí, Čejkovice, Hlásná Lhota, Šlikova Ves a Vokšice. První písemná zmínka o jeho existenci pochází z roku 1546. Na území všech částí žije cca 440 obyvatel. Obec žije bohatým, kulturně – společenským životem, neboť jsou zde pravidelně pořádány nejrůznější společenské akce pro děti i dospělé. V této barokní krajině je k vidění několik zajímavých staveb či krajinných útvarů. Pro turisty jsou zde značené vycházkové trasy, okruhy a cyklotrasy. V kraji jsou citlivě zachovány biokoridory podporující místní přírodu. Obec je známa Základní školou Bodláka a Pampelišky, kterou navštěvují nejen místní děti, ale i děti z širokého okolí.

 

Loreta – (zařazená v seznamu kulturních památek u části obce Podhradí – Hlásná Lhota). Pískovcová stavba loretánské kaple na vyvýšené poloze, postavena dle návrhu J. B. Matheye z roku 1694. Kvalitní doklad pozdní tvorby významného architekta českého baroka a také cílevědomé kultivace krajiny na panství Schliků. Jan Baptista Mathey potlačil vnější zdobnost kaple, ale umístil ji na zalesněný vrch, z něhož je možnost přehlédnout panorama celých severovýchodních Čech. Proto její střechu opatřil vyhlídkovou terasou, z níž lze navíc přehlédnout i dvě části schlikovského panství na Jičínsku, které Velišský hřbet odděluje. Loreta je tak považována i za jakousi sponu schlikovské krajiny, neboť v minulosti od ní vedly do okolí čtyři lesní průseky ve tvaru kříže a směřovaly k dalším bodům této kompozice, a to ke kapli sv. Anny u Dolního Lochova, ke kapli sv. Anděla Strážného nad Hlásnou Lhotou, k schlikovskému zámku ve Vokšicích a na opačné, jižní straně hřbetu k Holému vrchu pod Křelinou a dále na jihovýchod ke kosteleckému kostelu Nanebevzetí Panny Marie a zámku rodu Schliků v Jičíněvsi. Na Loretu chodívala procesí ze širokého okolí. V současné době se tu od května do října vždy první sobotu v měsíci slouží mše svatá a svazek obcí Mariánská zahrada pořádá každoročně procesí. Loretánskou kapli založil František Josef hrabě Šlik.

 

Zřícenina Hradu Veliš – nevelké fragmenty velkého středověkého hradu, těžce postiženého likvidací po pol. 17. století a lomem. Zachovány části pozdně gotického vnějšího opevnění a fragmenty jádra. Zříceniny hradu pravděpodobně královského založení, poprvé připomínaného k r. 1316, nad stejnojmennou obcí blízko Jičína. Hrad byl postavený pravděpodobně Václavem II. Během své existence mnohokrát změnil vlastníky, byli jimi např. Jan Lucemburský, Vartemberkové, Albrecht z Valdštejna, Jiří z Poděbrad nebo Šchlikové.  Od roku 1500 zde byla po dobu sta let uchovávána  Basilejská kompaktáta. Koncem 16. století provedl majitel hradu Vilém Trčka z Lípy  výrazné, ale zároveň poslední stavební úpravy. Za třicetileté války byl hrad neúspěšně obléhán Švédy a pro jeho vojenské kvality ho nechal císař r. 1658 pobořit. Zříceniny byly později rozebrány na stavební kámen a v 18. a 19. stol. těžce poškozeny hlubokými lomy.  Na vrcholu se nachází zděný observační sloup trigonometrického bodu ze 40. let 20. stol. v neobvyklém tvaru několikastupňové pyramidy, v současnosti majetek Zeměměřičského ústavu v Praze.

 

Sousoší Krista Pantokratora – pozdně barokní sochařské dílo regionálního významu, vytvořené neznámým autorem. Sochu Krista na 2m vysokém podstavci doprovázely sošky andílků, osazené po bocích na hranolovitých podstavcích

Boží muka – sloupková boží muka pocházejí pravděpodobně z počátku 17. století, významná pozdně renesanční památka. Kvalitní sochařské dílo regionálního autora.

Sousoší s ústřední sochou Sv. Jana Nepomuckého na převýšeném podstavci původně po stranách doprovázely nyní zcizené sochy sv. Vavřince a sv. Donáta. Kvalitní vrcholně barokní práce, patrně od sochaře Martina Krupky.

Kaple Anděla Strážce – drobná centrální kaple na šestibokém půdorysu, završená lucernou. Pravděpodobně pozdní dílo J. B. Matheye z 90. let 17. století, provedené Filipem Spannbruckerem. Součást souboru poutních kaplí na schlikovském panství.

Zámek Vokšice  – raně barokní sídlo postavené Jindřichem Šchlikem s hospodářským dvorem z konce 17. stol. s výraznou empírovou úpravou a kaplí z 1. pol. 19. století. Součástí je sýpka z r. 1700 postavená Philippem Spannbruckerem podle projektu Jeana Baptisty Matheye, prodloužená v r. 1831. Celý tento areál po roku 1948 připadl státnímu statku, jehož hospodaření jej silně poznamenalo. Po r. 1989 byl zámek vrácen rodině Schliků.

 

Alena Jirovcová

Ing. Jan Vaníček

Zdrojem výše uvedených informací je seznam kulturních památek ČR, webové stránky uvedených obcí a  Wikipedie.


Rezervace místa

Volných míst: 42 z celkových: 50


Účastníci:

  • Alena Jírovcová
  • Jan Vaníček
  • Marie Bernardová
  • Eva Šmídová
  • Marie Majorová
  • Marie Neslerová
  • Marie Zemánková
  • Marie Culková