ZNAČKAŘSKÁ ČINNOST

Členové a organizace

Členové Klubu českých turistů – odboru Jičín provádějí pravidelnou údržbu značení v části okresu Jičín stanoveném v okruhu kolem Jičína, patří nám značení od hraničních bodů Tábora, Libuně, Kosti, Střehomi, Sobotky, Libáně, Veliše, Radimi, s přirozeným jádrem v Prachovských skalách a přiléhající ChKO Český ráj. Tuto činnost v současnosti provádí dvanáct osob. Daří se nám zvyšovat kvalifikaci značkařů a navyšování stavu značkařů. Přihlašují se nám i noví zájemci, které zacvičujeme.

Jičínští značkaři administrativně patří pod vedoucího značkaře z Nové Paky, který je pověřeným okresním značkařem. Všichni značkaři okresu Jičín (tedy dále z Nové Paky, Hořic, Pecky, Ostroměře atd.) jsou součástí Královéhradecké oblasti Klubu českých turistů.

Organizaci zajišťuje okresní značkař, který předává z oblasti značkařské příkazy pro značkaře jednotlivých odborů. Ti pak vykonají nezištnou práci v terénu. Odměnou je drobný příspěvek na dopravu, stravu a za samotnou činnost. Značení je tedy značně dobrovolné. Mimo to dochází i k umisťování směrovek a dalších prvků značení.

Obnova

Značkař musí dodržovat stanovenou metodiku a vykonává proto i zkoušky. Je zpětně i kontrolován, probíhají revize značených tras, které mají na starosti instruktoři značení, kteří byli řádně vyškoleni a složili zkoušky instruktorů.

Každým rokem dochází k obnově a kontrole značení. Rozvrženo tak, že jeden rok se obnovuje červené značení, druhý rok modré a část zelené, třetí rok část zelené a žluté značení, čtvrtým rokem se opět obnovuje značení červené a tak se tento systém neustále opakuje.

Nejde jen o malování a úpravu stávající značky, musí se obnovit všechny a zajistit, aby celá trasa byla vyznačena kvalitně a odstraněny byly i náletové dřeviny a roští, které značku zastiňují. Dochází často i k doplňování nových chybějících značek nebo přenesení na vhodnější místo. Vzdálenost značek v přehledném terénu je maximálně 250 metrů, v nepřehledném a lesním terénu zhruba do 100 metrů. Odbočení je naznačeno šipkou před odbočením a potvrzovací pásovou značkou za odbočením. Pásová značka znamená průběh trasy rovně. Pokud z této trasy vystupují různé cesty, cestičky, pěšinky, musí se za touto křižovatkou v průběhu trasy umístit dvě pásové značky za sebou, obě viditelné. Tak se často stává, např. ve městech, že je značení opticky hustší.

Kromě malování na objekty (např. stromy) se používají i plechové značky (na mrtvé dřevo) a samolepky na hladké povrchy. V případě potřeby značkaři opravují poškozené značení i mimo uvedený rok.

Systém značení

O administraci, systému a historii značení se lze dozvědět více na hlavních stránkách klubu www.kct.cz. Finančně je zajišťováno ze státního rozpočtu a rozpočtu krajů. Kraje samy navrhují a financují cyklotras (žluté tabulky). Klub českých turistů provádí cykloznačení v terénu.

Systém značení je v tom, že posloupnost barev je takováto: červená, modrá, zelená, žlutá. To také je vidět v terénu při souběhu tras. Červená bývá považována za hlavní značení, hřebenové, do hlavních turistických cílů apod. Vychází z tradice jednak našich původních národních barev červené a bílé, ale také z toho, že značení v Rakousku-Uhersku, které bylo prováděno před vznikem Klubu českých turistů, bylo podle rakouské vlajky, tedy takové, jaké mají Rakušané dodnes, pásy červená, bílá, červená. Češi pásy barev záměrně přehodili na bílou, červenou, bílou. A tak se značily všechny trasy, rozlišené jen číslem. Po vzniku republiky byla přidána modrá barva, která jednak znázorňovala národní symboliku, jednak doplnila červené trasy modrými trasami krajského rozsahu. Mnohem později docházelo k úpravám, byly zavedeny zelené, jako trasy okresní a žlutou byly vyznačovány spojky. Přesto zůstávalo mnoho tras červených, ty byly postupně přeznačovány na barvy nižších stupňů, aby byla učiněna lepší srozumitelnost pro neturisty. Nyní tedy už toto pravidlo není. Rozhoduje to, aby značení bylo funkční.

Přesto zůstává pravidlem, že trasa nižší barvy by měla být zaústěna na hlavnější barvu. V případě hustoty značení v některých oblastech však není možné toto zcela dodržet. Současnou snahou je také to, aby z jednoho místa vycházely maximálně dvě trasy označené stejnou barvou.

Trocha historie

Jičínští turisté tak navazují na dávnou tradici. První značení bylo provedeno v Prachovských skalách už roku 1860, dávno před vznikem Klubu českých turistů (celostátní 1888, jičínský 1892). Nejvíce se o značení zasloužili jičínští příznivci turistiky ještě před založením KČT, a to díky iniciativě Vojty Náprstka roku 1879, které pak pokračovalo po vzniku KČT a jičínského odboru KČT, zvláště syny Františka Lepaře, zakladatele KČT Jičín. Vladislavu Lepařovi byl vystavěn i pomník na křižovatce silnic v Prachovských skalách pod hotelem Skalní město. Kromě značení ve skalách se vyznačovalo propojení v celém regionu červenou barvou. První dálková trasa tak propojila Prachovské skály a Češovské valy, a to ještě dříve, než první oficiální trasa na Vltavě ke Svatojánským proudům.

Značkařská činnost, zpřístupnění skal, vybudování stezek, ubytovny Pod Šikmou věží a Turistické chaty, sochy Pelíška a plovárny a všech dalších aktivit byla realizována jičínskými turisty jak během posledních třiceti letech monarchie, tak v období První republiky. Vše s povolením a podporou hraběcího rodu Schliků, zvl. Erwina Schlika, majitele panství. Turisté také získali na sto let pronájem Prachovských skal.

I když období nacizmu a komunizmu do 60. let rozhodně nepřálo turistice, zachovávalo se alespoň hlavní turistické značení. Podpora turistiky v rámci Československé tělovýchovné jednoty od 60. let stoupala, podnítily to zvláště akce dálkových pochodů, které komunistická strana začala podporovat, a to i vzhledem k různým socialistickým výročím (VŘSR, Fučík, pionýři, Vítězný únor, Spartakiáda atd.) a závazkům. Zcela mimo tuto kategorii stál Pochod Českým rájem-Putování za Rumcajsem, který svou existenci spojil s postavičkami Čtvrtkových pohádek a který se udržel dodnes. Udržovaly se tedy trasy potřebné ke konání těchto pochodů. Na ostatní v 70. a 80. letech nezbyl čas. Obnovu značení v této části okresu prováděl jediný člověk, a to z Nové Paky. Kvůli tomu došlo ke zrušení několika značených tras na okrajích okresu, tato tendence bohužel přetrvává i dnes. V 90. letech byli vycvičeni dva turisté přímo z Jičína, kteří převzali značení v tomto prostoru. Ti následně vychovali své pokračovatele, ti značí dnes. Na začátku 21. století došlo opět úsilím jičínského značkaře a funkcionáře výboru k celkové obnově a výměně směrovníků a směrovek v Prachovských skalách a okolí; rovněž došlo k logickému přeznačení tras z rušných silnic do přírody, upraveno bylo logicky i značení v Prachovských skalách. Nové trasy se nechystají, zůstává obnova těch stávajících.

Chyba ve značení?

Pokud turista vidí chybu ve značení, lze ji napsat na stránky www.turistickeznaceni.cz, značení v okrese Jičín vyřizuje vedoucí značkař okresu, nikoli členové značkaři.

A dobrá rada na závěr. Pokud se vám značka trasy, po níž jdete, ztratí, otočte se, jestli nevidíte značku v protisměru. Jestli ne, nezbývá nic jiného než vrátit se na místo, kde jste viděli značku naposledy. Sledujte značky, choďte po vyznačených stezkách a nevyhazujte kolem sebe odpadky (včetně papírových kapesníčků) – i jiný turista, který někdy půjde za vámi, chce vidět krásu naší země nezatíženou lidskou hloupostí.