KČT Jičín · údržba turistických tras

Značkařská činnost

Členové KČT Jičín pravidelně udržují turistické značení v části okresu Jičín. Pečujeme o trasy v území, které vymezují Tábor, Libuň, Kost, Střehom, Sobotka, Libáň, Veliš a Radim, s přirozeným jádrem v Prachovských skalách a přiléhající CHKO Český ráj.

Tuto činnost v současnosti provádí dvanáct osob. Daří se nám zvyšovat kvalifikaci značkařů i jejich počet – hlásí se nám i noví zájemci, které zaučujeme.

Jičínští značkaři administrativně patří pod vedoucího značkaře z Nové Paky, který je pověřeným okresním značkařem. Všichni značkaři okresu Jičín (tedy i z Nové Paky, Hořic, Pecky, Ostroměře atd.) jsou součástí Královéhradecké oblasti Klubu českých turistů.

Okresní značkař předává značkařům jednotlivých odborů značkařské příkazy z oblasti a ti pak v terénu vykonají nezištnou práci. Odměnou je jen drobný příspěvek na dopravu, stravu a samotnou činnost, značení je tedy z velké části dobrovolnické. Značkaři kromě toho osazují i směrovky a další prvky značení.

  • Obnova trasv tříletém cyklu podle barev
  • Okresní značkařNová Paka
  • Oblast KČTKrálovéhradecká
  • Chyby ve značeníturistickeznaceni.cz

Chcete značit s námi?

Rádi mezi sebou uvítáme každého, kdo chce pomoci s údržbou turistických tras. Nové zájemce zaučíme.

Obnova v tříletém cyklu

  1. Červené trasyprvní rok
  2. Modré a část zelenýchdruhý rok
  3. Zbytek zelených a žlutétřetí rok

Čtvrtým rokem se začíná znovu červenou.

Obnova značení

Značkař musí dodržovat stanovenou metodiku, a proto skládá i zkoušky. Jeho práce se také zpětně kontroluje – revize značených tras mají na starosti instruktoři značení, kteří byli řádně vyškoleni a složili instruktorské zkoušky.

Každým rokem probíhá obnova a kontrola značení. Je rozvržená tak, že první rok se obnovuje červené značení, druhý rok modré a část zeleného, třetí rok zbytek zeleného a žluté. Čtvrtým rokem se opět obnovuje červené značení a systém se tak neustále opakuje.

  • Rozestup značeknejvýše 250 m v přehledném terénu
  • V lese a nepřehledném terénuzhruba do 100 m
  • Odbočkašipka před odbočením, pásová značka za ním
  • Za křižovatkoudvě pásové značky za sebou

Nejde jen o malování a úpravu stávajících značek. Obnovit se musí všechny a celá trasa musí být vyznačená kvalitně – odstraňují se i náletové dřeviny a roští, které značky zastiňují. Často se také doplňují chybějící značky nebo se přenášejí na vhodnější místo. Pásová značka znamená, že trasa pokračuje rovně. Pokud z trasy vybíhají různé cesty, cestičky a pěšinky, umísťují se za křižovatkou dvě pásové značky za sebou, obě viditelné. Proto je například ve městech značení opticky hustší.

Kromě malování na objekty (např. stromy) se používají i plechové značky (na mrtvé dřevo) a samolepky na hladké povrchy. V případě potřeby značkaři opravují poškozené značení i mimo uvedený rok.

Systém značení

Značení se financuje ze státního rozpočtu a z rozpočtů krajů. Kraje samy navrhují a financují cyklotrasy (žluté tabulky), v terénu je pak vyznačuje Klub českých turistů. Více o administraci, systému a historii značení najdete na webu kct.cz, jak vypadají jednotlivé značky, ukazuje stránka Turistické značení.

  • Červenáhlavní a hřebenové trasy, cesty k hlavním turistickým cílům
  • Modrápřibyla po vzniku republiky, původně trasy krajského rozsahu
  • Zelenázavedena později pro trasy okresního významu
  • Žlutáspojky mezi ostatními trasami

Barvy mají pevné pořadí – červená, modrá, zelená, žlutá – a v tomto pořadí je uvidíte i v terénu při souběhu tras. Červená bývá považována za hlavní značení, hřebenové a do hlavních turistických cílů. Vychází jednak z tradice našich původních národních barev, červené a bílé, jednak ze značení v Rakousku-Uhersku, které se před vznikem Klubu českých turistů dělalo podle rakouské vlajky, tedy pásy červená, bílá, červená, jak je mají Rakušané dodnes. Češi barvy záměrně přehodili na bílou, červenou, bílou a takto se značily všechny trasy, rozlišené jen číslem. Po vzniku republiky přibyla modrá, která jednak vyjadřovala národní symboliku, jednak doplnila červené trasy o modré trasy krajského rozsahu. Mnohem později se zavedla zelená pro trasy okresní a žlutou se začaly značit spojky. Přesto zůstávalo mnoho tras červených a ty se postupně přeznačovaly na barvy nižších stupňů, aby bylo značení srozumitelnější i pro neturisty. Dnes už toto pravidlo neplatí, rozhoduje, aby bylo značení funkční.

Pravidlem ale zůstává, že trasa nižší barvy by měla ústit na trasu vyšší barvy. Tam, kde je síť značení hustá, to však nejde vždy zcela dodržet. Snahou je také, aby z jednoho místa vycházely nejvýše dvě trasy stejné barvy.

Trocha historie

  • 1860první značení v Prachovských skalách
  • 1879značení z iniciativy Vojty Náprstka
  • 1892vzniká odbor KČT Jičín
  • 90. létanoví značkaři přímo z Jičína

Jičínští turisté navazují na dávnou tradici. První značení bylo v Prachovských skalách provedeno už roku 1860, dávno před vznikem Klubu českých turistů (celostátního roku 1888, jičínského 1892). Nejvíce se o značení zasloužili jičínští příznivci turistiky ještě před založením KČT, a to díky iniciativě Vojty Náprstka z roku 1879. Po vzniku KČT a jičínského odboru se v práci pokračovalo, zejména zásluhou synů Františka Lepaře, zakladatele KČT Jičín. Vladislavu Lepařovi byl postaven i pomník na křižovatce silnic v Prachovských skalách pod hotelem Skalní město. Kromě značení ve skalách se červenou barvou vyznačovalo i propojení celého regionu. První dálková trasa tak propojila Prachovské skály a Češovské valy, a to ještě dříve než první oficiální trasa na Vltavě ke Svatojánským proudům.

Značkařskou činnost, zpřístupnění skal, vybudování stezek, ubytovny Pod Šikmou věží a Turistické chaty, sochy Pelíška, plovárny i všechny další aktivity uskutečnili jičínští turisté během posledních třiceti let monarchie i v období první republiky. Vše s povolením a podporou hraběcího rodu Schliků, zvláště Erwina Schlika, majitele panství. Turisté také získali Prachovské skály na sto let do pronájmu.

Období nacismu a komunismu do 60. let turistice rozhodně nepřálo, zachovalo se však alespoň hlavní turistické značení. Podpora turistiky v rámci Československé tělovýchovné jednoty od 60. let stoupala. Podnítily ji zvláště dálkové pochody, které komunistická strana začala podporovat, a to i kvůli různým socialistickým výročím (VŘSR, Fučík, pionýři, Vítězný únor, Spartakiáda atd.) a závazkům. Zcela mimo tuto kategorii stál Pochod Českým rájem – Putování za Rumcajsem, který svou existenci spojil s postavičkami Čtvrtkových pohádek a udržel se dodnes. Udržovaly se tedy trasy potřebné ke konání těchto pochodů, na ostatní v 70. a 80. letech nezbyl čas. Obnovu značení v této části okresu prováděl jediný člověk, a to z Nové Paky. Kvůli tomu se na okrajích okresu zrušilo několik značených tras a tato tendence bohužel přetrvává i dnes.

V 90. letech byli vycvičeni dva turisté přímo z Jičína, kteří převzali značení v tomto prostoru. Ti pak vychovali své pokračovatele, kteří značí dnes. Na začátku 21. století se úsilím jičínského značkaře a funkcionáře výboru obnovily a vyměnily směrovníky a směrovky v Prachovských skalách a okolí. Trasy se také logicky přeznačily z rušných silnic do přírody a upravilo se i značení v samotných Prachovských skalách. Nové trasy se nechystají, zůstává obnova těch stávajících.

Chyba ve značení?

Pokud narazíte na chybu ve značení, nahlaste ji na webu turistickeznaceni.cz. Značení v okrese Jičín vyřizuje vedoucí značkař okresu, nikoli jednotliví členové-značkaři.

Dobrá rada na závěr

Pokud se vám značka trasy, po které jdete, ztratí, otočte se a podívejte se, jestli nevidíte značku v protisměru. Jestli ne, nezbývá než se vrátit na místo, kde jste značku viděli naposledy.

Sledujte značky, choďte po vyznačených stezkách a nevyhazujte kolem sebe odpadky (včetně papírových kapesníčků) – i turista, který někdy půjde za vámi, chce vidět krásu naší země nezatíženou lidskou hloupostí.